Rozdělávání ohně

Podmínky pro rozdělání ohně

Hoření jako takové je slučování látek s kyslíkem. Pro rozdělání ohně musíme mít k dispozici:

1. látku schopnou hoření
   • troud (seno, práchno, choroš)
   • podpal (chrastí, třísky, březová kůra)
   • palivo (dřevo)
2. kyslík (vzduch)
3. zdroj energie, kterým překročíme zápalnou teplotu

Zápalná teplota je teplota, kterou když překročíte, tak daná látka hoří plamenem. Teď záleží na tom, zda zapalujete otevřeným plamenem či nikoliv. Při otevřeném plameni je potřebná teplota daleko nižší (teplota vzplanutí). Pokud plamen nemáme, musíme látku zahřát více, aby se sama vznítila (teplota vznícení). Tabulka ukazuje teploty vznícení pro různé látky.

Materiál	Teplota vznícení (°C)
papír	nad 185
seno	233
dřevo	270
sláma	310
tkaniny	nad 250
len	260
bavlna	450
mouka	440
nafta	250
petrolej	380
benzín	470

Staré způsoby rozdělávání ohně

Křesadlo a ocílka

Ocílkou se rozumí kousek kovu z uhlíkaté oceli. Jako křesadlo lze použít cokoliv dostatečně tvrdého (tvrdšího než ocílka) s hranou: pazourek, tupou stranu nože atd. Hranou křísnete proti ocílce. Po směru křísnutí vyletí jiskry. Pokud ne, buď jste křísli malým tlakem, nebo hrana křesadla není dobrá. Jiskry se snažte cílit na troud. Po zachycení jiskry foukejte a skládejte troud, aby se žhavé jádro rozšířilo a troud se pokud možno vzňal.

Lze také křesat ocílkou o křesadlo. V tomto případě ale jiskry vyletují jakoby směrem nahoru a je nutné držet v jedné ruce křesadlo i troud (křesadlo bývá položené na troudu).

Ohňový pluh

Pravděpodobně nejstarší známý způsob rozdělávání ohně. Do desky z měkkého dřeva uděláte rýhu. Vezmete si větev z tvrdého dřeva, uděláte na jejím konci rýhovanou tupou špičku. Touto špičkou pak jezdíte v rýze sem a tam. Díky tření a odtrhávání drobných vláken se pak rozdělá oheň. Tento způsob je však velmi pracný a zejména ve studeném počasí rýha rychle chladne.

Luk a vrták

Další z velmi starých způsobů. Do základny z měkkého dřeva uděláte kousek od kraje důlek. K tomuto důlku uděláte od kraje úzký výřez ve tvaru V. Pod důlek umístěte troud. Dále potřebujete luk (z ohnuté větve nebo prutu) a vrták z tvrdého dřeva s kulatou špičkou. Vrták nahoře přidržujete kamenem nebo kusem dřeva. Navléknete na vrták tětivu luku a rychlým otáčením vrtáku vytváříte tření. Je potřeba vyrobit černý prášek za aplikace tlaku a rychlosti, přičemž vzniká i množství kouře. Když máte prášek, trochu povolíte tlak a zvýšíte rychlost. Prášek začne žhnout a odpadávat na troud. A pak už jen foukáte...

Ohnivý píst

Tento způsob byl poprvé popsán v polovině 18. století. Nicméně přišel mi opravdu zajímavý a dodnes je tak málo rozšířený, že jej v krátkosti zmíním. Vyvinul se nezávisle u několika národů, které používaly foukačky (zbraně na šipky).

Princip ohnivého pístu je jednoduchý. Na špičku pístu umístíte troud. Píst zasunete malý kousek do válce. Prudkým úderem do pístu zasunete celý píst dovnitř. Rychlým stlačením vzduchu vznikne vysoká teplota, která rozežhne troud. Stejný princip využívají i dieselové motory. Po úderu píst rychle vytáhne a foukáte. Pokud troud nežhne, zkuste to znova a větší silou.

Zdroje:
http://www.svetoutdooru.cz
Charvátová V.: Praktické poznatky ze zjišťování příčin vzniku požárů ve vazbě na požární bezpečnost staveb a technologií (2008)
http://lesnizelva.blog.cz
http://bushcraft.cz
http://www.okoun.cz/boards/survival?f=20110316-111035
http://www.okem.cz/jak-rozdelat-ohen/
http://divosi.xf.cz/Rozdelavani%20ohne%20kresanim.html
https://skwbushcraft.wordpress.com/2014/02/22/clanok-hosta-firesteel-a-podpalovy-material-k-zalozeni-ohne/
http://www.doomguide.com/book/dsg_06_05.php